Ženské kruhy založené na znovuobjevovaní Ženského Božství, ženské podstaty a pohanských svátku se pomalu objevuji i v Čechách. Velmi zajímavý jsou semináře Eastwick Barbory Nádvorníkové, které Vám vřelé doporučujeme.
Eastwick a ženské šamanské rituály
Eastwick Open jsou prožitkové semináře zaměřené na osobní rozvoj, šamanské techniky, rodinné konstelace, rituály, meditace, spiritualitu a přírodu.
Jednotlivé akce se obvykle konají v obdobích nejdůležitějších pohanských svátků jako je Beltine, Samhain, Imbolc nebo Lammas. Cestu Kola roku jsme začali Samhainem roku 2006. Nyní se setkáváme také během rovnodenností nebo slunovratů. Není to ale pravidlem, nasloucháme také samy sobě, jestli a kdy je ten správný čas. Svátek Beltine a Samhain je otevřený všem, ženám i mužům a skupiny to bývají velice radostné a inspirativní, ostatní svátky a semináře se čím dál více profilují především na skupiny věnované pouze ženám.
Provázíme a společně se vracíme ke spojení s místem, kde leží naše síla, ke spojení s našimi předky a předkyněmi, s průvodci ze světa zvířat a rostlin, s mužským a ženským principem a s tím, co právě teď JE, co nás obklopuje a co léčí.
Ženské šamanské rituály
„Jakmile svou vlastní tajemnou krajinu spatříme, máme pocit návratu a celku. Už víme, že je tu místo, kam patříme.“ Carolyn
Čas rituálu je časem posvátným, časem ke sdílení, uctění a místem pro samotné doteky duše.
Ženské kruhy mohou být jedním z těchto míst…když přijde čas na rozpomenutí si na dávné cykly spojené s přírodou a ženským tělem, na kořeny hluboko posazené a pevné, na spojenectví mezi ženami, na kruhy sdílených zkušeností, radostí a strastí, lásky a krásy. Na sesterství, kdy každá z žen má své správné místo a společně se učí talentům, vizím a přinášení darů, které nesou pouze ony samy, svým vlastním způsobem, svým autentickým projevem, svou vlastní zkušeností a moudrostí.
Jak pevně stojíme my ženy na svém území? Uvědomujeme si jej? Cítíme, že je to místo, kam patříme, odkad také tvoříme a otevíráme se impulsům zvenčí? Kde máme svou sílu a spojení s oním „velkým břichem“? S divokou vnitřní krajinou, kde lze nacházet posvátné prameny vyživující vody, kosti staré moudrosti, osvěžující mízu stromů, kde lze tančit a stát se rytmem pulsujícího života. Kde lze naslouchat intenzivnímu volání Země, lásky a života samotného, protančit se měsíčním světlem a stát se tou, která ví.
„Přicházíme na světlo v obnaženém úsvitu
Přicházíme tetované a pomalované spirálami zelených hadů
Přicházíme oděny v utkané šaty a s křídly ptáků
Přicházíme v rozevlátých cárech hadrů a s blýskavými šperky
Těch nejstarších kouzel něžně se držíme
Těch nejstarších kouzel něžně,něžně, něžně se držíme“
(Carolyn Hillyer)
Ženská píseň je syrová a přesto nádherná, každá ji nějak hledáme a když se nám o ní jednou zdá, už nikdy nepřestane být naší součástí…ve snech, v tvoření, ve shledáních. Je jako červená niť znící v těle a otevírající srdce nejen naše, ale také našich blízkých a milých.
Barbora Nádvorníková , Copyright © 2009